Paní Martina mi volala s dotazem, že se chtěla podívat na mé stránky jestli tam nemám náhodou nějaké informace o tom, jak naučit dítě chodit na nočník. A přitom, jak jsme se bavily, jsem cítila její obrovský tlak, který z ní samozřejmě cítila i její holčička Andrejka, která pak začala mít k nočníku přímo odpor. Dokonce se začala i třást a měla problémy se zácpou.

Maminka neviděla úspěchy, že se jim povedlo vyčurat do nočníku za pouhé dva dny zkoušení. A to každý den bylo alespoň jednou. Místo toho se děsila, že jí to nikdy nenaučí a že bude poslouchat nepříjemné řeči příbuzných. Třetí den pokusy učení vzdala a vyhledala mou pomoc. Vysvětlila jsem jí, že dítě potřebuje cítit hlavně naši pohodu a ať na sebe ani na ni netlačí. Ať si dá cíl do konce léta, což jsou 4 měsíce. Je to dost času, aby vše v klidu zvládli a byli potom mile překvapeni, jak jim to rychle šlo.

Klientka si uvědomila, že to neznamená, že se to nikdy nenaučí. Dala důvěru sobě i Andrejce, že to spolu zvládnou. Pochopila, že je důležitější jejich pohoda, než odškrtnutý seznam splnění úkolu naučit se na nočník. Mají právo to dělat podle toho, jak to vyhovuje jim.

Druhý den mi přišla úžasná zpráva:

„Přišli jsme domů a Andrejka si sama řekla a to měla plenu, že chce na nočník čůrat, takže se vyčůrala. Super. Za chvíli na to opět čůrala. Bohužel nestihla doběhnout na nočník, takže se vyčůrala v obýváku na stojáka a teď to pořád zkouší. Najednou jsem šla okolo ní a ona zase seděla na nočníku a říkala, že se jí chce čůrat. Tak jí říkám, tak to musíš pustit. A najednou koukám a ona, že už se vyčůrala sama, aniž bychom u toho ani jeden nebo druhý byli. To teda jsme šťastné jako blechy. Děkujeme za podporu.

Takhle jednoduché to je a zázraky se můžou dít, když věci pustíme. Ráda Vám s tím pomůžu také novou miniterapií – 30 minutovým uvědoměním. Probíhá po telefonu formou konzultace nebo e-mailem, kde vám pošlu konkrétní rady a tipy přímo pro Vás k řešení Vaší situace. Bližší informace najdete ZDE: