Příběhy a příklady ze života

Věřili byste tomu, že se můžete za dvě hodiny zbavit metodou Svoboda mysli své fobie z výšek? Jít k oknu v devátém patře a vyklonit se z něj? Kdybych toho nebyla svědkem, tak bych tomu také nevěřila:-) A jako bonus projet Nuselským mostem bez schovávání pod sedačkou.

Strach z výšek trval už 27 let.

Paní Ludmila měla šílený strach z výšek, kterým trpí již 27 let. Během posledních dvou let se její fobie stupňovala a měla pocit, že je už v předposledním stádiu a čeká ji už jen poslední stádium, kdy nevyjde z bytu vůbec.

Paní Ludmila si neuvědomuje, že by měla nějaké stresové období nebo něco, co by razantně řešila v době, když jí tato fobie z výšek začala, a tak jsme začali zpracovávat její nejsilnější zkušenost a to před 4 lety, kdy byla v Adršpachách. Ani nevěděla jak, vyšla na vrch a najednou byla nahoře, na vyhlídce. Když si to uvědomila, byla šílená strachy a připadala si jak bez duše. Ani neví, jak se dostala dolů, ale cítila šílený třes nohou, bušilo jí srdce, měla strach, že umře a vydýchávala to přes půl hodiny. Zpracovali jsme tuto událost, odstranili jsme všechny její špatné pocity a myšlenky metodou Svoboda mysli, až se v ní cítila klidná. Ví, že to zvládne, rozhoduje se volně dýchat a užívat výhled do okolí.

Abychom se přesvědčili o realitě, vyzvala jsem paní, ať se podívá z okna, které je v devátém patře. Dříve by měla panickou hrůzu a nešla by se z něj ani podívat, natož aby se z něj vyklonila. Už ji nedělalo problémy podívat se i dolů a mohla se v klidu rozhlížet po okolí bez strašného bušení srdce, těžkých nohou a pocitu, že nemůže volně dýchat.

Ještě jsme řešili další věc, kdy paní vadí, že nemůže vyjít ani do 3. patra, už po druhém patře kolabovala strachy z výšky. A tak jsme si to hned zkusili sejít z devátého patra dolů. Napoprvé paní došla do pátého patra a znovu se vrátila zpět nahoru. Osmé a deváté patro jí dělalo trochu potíže, cítila ještě mírnou nervozitu, ale byla překvapená, že jí srdce nebuší jako o závod a jak to v klidu zvládla.

Znovu jsme sešli úplně dolů a potom až nahoru a všechno proběhlo výborně. Nenastal žádný pocit strachu, ani pocit, že se leknu a uteču. Paní Ludmila si krásně užívala už s větší jistotou svůj velký výšlap a zvládla se i dívat z okna. Byl to pro ní krásný zážitek a nová zkušenost a tak se jí to líbilo, že schody dolů sešla ještě jednou, kde už na ni čekala dcera a ta nemohla uvěřit, co všechno dokázala a zvládla, když by ještě před dvěma hodinami nevyšla ani do třetího patra...Měla svůj šťastný den:-)

Změnilo se i to, na čem jsme nepracovali.

Jak jsem se druhý den dozvěděla, změnilo se i to, co jsme neťukali:-) Paní Ludmila vždy, když projížděla přes Nuselský most musela sedět vzadu a schovávat se pod sedačku. Včera poprvé normálně seděla, dívala se po okolí a nebylo jí špatně. Také zvládla procházku na kopci Vítkově, kam by předtím vůbec nemohla jít.