Tento článek je z mého ebooku Limity jsou jen v naší hlavě. Jelikož cítím, že stále více lidí potřebuje tyto informace, rozhodla jsem se ho zveřejnit.

Stále častěji se stává, že cítíme nebo i víme, že už je čas odejít na jiný svět. Ale nechceme našeho blízkého člověka pustit, i když už je na tom opravdu špatně. Lékaři ho drží uměle při životě a náš milovaný už jen trpí. Není to život, ale spíše přežívání.

Obrátily se na mě dvě kamarádky, které byly zoufalé. Každá z nich měla v nemocnici jednoho prarodiče. S oběma to nevypadalo dobře a při životě je udržovala hlavně energie milujících blízkých, která je ale už neměla sílu uzdravit. Děti své rodiče nechtěly nechat odejít, protože jsou to pro ně jediná maminka nebo jediný tatínek.

V jednom případě pomohlo dát babičce fotku vnuka, kterého nikdy neviděla a často o něm mluvila.

A nejdůležitější věc je ta, aby nejlépe celá rodina dotyčné osobě vše odpustila. Dala jí najevo, že ji má ráda a dovolila odejít. Pomůže i to, když to uděláte jen sami za sebe.

Stačí to udělat jen ve své mysli tím, že si Vašeho blízkého představíte a řeknete mu, co chcete a nakonec mu vše odpustíte. Doporučuji také obejmout a říct, že ho milujete. Milujete jako krásnou bytost, která sem přišla na Zem a se kterou jste tu prožili krásné okamžiky. Odchod obou nemocných nastal 2. a 4. den po mé pomoci.

Zprávy:

Děkuji. V pondělí v noci jsem se za všechny rozloučila, odpustila a řekla, že ho máme rádi.

Bylo to zvláštní, měla jsem zavřené oči a viděla osvětlenou mlhu, se kterou jsem si povídala až jsem z toho usnula… Vzbudila jsem se úplně zpocená… Ještě jsem si zopakovala hlavní myšlenku. To už spíš pro sebe, abych měla pocit, že je to ukončená diskuze a pak v klidu usnula.

Včera ráno psala sestřenice, že jim primář řekl, že je to otázka 2-3 dní… A dnes odpoledne volala mamka, že děda umřel.

Raději bych psala o veselejších věcech, ale i smrt je součástí našich životů.

Byla jsem se rozloučit s kamarádčiným pejskem, který umřel. Měl nádor na srdci a i přes velkou energetickou podporu, odešel. Jelikož v tom mám i své emoce a kamarádka mě poprosila o pomoc, požádala jsem i další lidi o poslání energie. Sama jsem na tom také aktivně pracovala. Vím, ze díky energii se stalo mnoho zázraků. Po dalším záchvatu, kdy se nedokázal postavit na nožičky, měl tento stav trvat 3-4 dny. Trval pouze 4 hodiny.

Ptala jsem se kamarádky, jak to vypadá a na čem zapracovat. Psala, ze nepije. Zakouzlila jsem a za chvilku se napil. Užíval si poslední dny svého života v plné síle. Děkuji moc všem za podporu. Jsem opravdu vděčná, že existují tato kouzla, která pomáhají. I konec měl krásně naplánovaný. Tak, aby tam byli všichni. A aby to bylo rychle a snad i bezbolestně. Byl to hrdina a bojovník.

Všechno nemůžeme změnit tak, jak bychom chtěli.

Vždycky na něj budu s láskou vzpomínat. Vidím ho před sebou, jak na mě skákal a dával mi pusinky. Měla jsem ho moc ráda a přeji mu, ať je volný a jeho duše nalezne klid. Bohužel, všechno nemůžeme změnit tak, jak bychom chtěli. I přesto můžeme pomoci tím, že budeme věřit a nevzdávat to do posledního okamžiku. Dát důvěru, ze se vše děje tak, jak má.

Přeji všem krásnou a dlouhou cestu životem a důstojný a rychlý odchod zpět do světla. Do našeho domova, odkud pocházíme a kde se zase všichni sejdeme.