Je deset hodin večer a mně začíná volno. Přemýšlím, co všechno jsem ještě chtěla za poslední dny stihnout – upravit e-book zdarma, dopsat další informace do placeného e-booku, zvýraznit tam, co je potřeba, napsat závěr, nastavit technikálie. Vše propojit tak, abyste si mohli e-book objednat a aby Vám přišel. Vložit články, fotky a další úkoly.

Místo toho, abych sedla a psala, tak se věnuji odpovídání dotazu na objednání bělicí zubní pasty, která mi došla a kterou chci pro sebe objednat a nabídla jsem ostatním, jestli se nechtějí přidat. Králíček by chtěl pořádně podrbat a pohladit. Manžel by taky uvítal, kdybychom měli čas pro sebe a neťukala mu tu do půlnoci nebo i déle do počítače.

A stále zbývá tolik restů, které chci stihnout a do čeho se chci pustit. Udělat video zdarma, nahrát meditace. Nestíhám a štve mě to. Chtěla bych nafouknout den, aby měl aspoň 100 hodin a ty začínaly od 10 večer a mohla jsem je využít jen pro sebe a své resty.

Kam se vytratila radost, s kterou jsem vše dělala?

A jak tak nad tím přemýšlím, tak si říkám, že to je hrozné. Přistupovat ke všemu jako k úkolům a povinnostem. Kam se vytratila radost, s kterou jsem vše dělala? A co vděčnost za to, co jsem všechno dokázala? Od ledna pracuji na svých nových stránkách a překonala jsem tolik technických věcí. Napsala jsem nové články. Dneska jsem vymyslela nový název pro můj e-book Limity jsou jen v naší hlavě aneb jak mít život ve svých rukách. Do toho se denně věnuji intenzivně svým dětem.

Jakoby Kubíček věděl, že o něm píšu a začal plakat. Tak jsem k němu šla a znovu ho uspala. Kde jsem skončila? No jo, den není nafukovací. Vždyť přece vím, že JAKÉ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÉ TO MÁŠ.

Co mi na tom tak vadí?

Pomáhám druhým, tak co bych poradila sobě? Přemýšlím, co mi na tom tak vadí? Hmm, no jo. Zase chci mít všechno hned, to jsem celá já. Jak to hned není, tak mě to štve. A když to nebude hned? Tak to už nikdy nebude?
A já zjišťuji, že vlastně mi na tom už nevadí nic. Tak můj e-book spatří světlo světa později. Udělám jen to nejnutnější, odpočinu si a pojedu dál. Nejsem na závodech.

Nezáleží na tom, kdy to bude hotové, ale jakou hodnotu to pro lidi a pro mě bude mít.

A já chci předat to nejlepší a být s tím v souladu.

Věci dělané z radosti a s láskou mají úplně jinou energii. Lepší někdy počkat a nelámat nic přes koleno.
Včera v noci, když se Kubíček vzbudil, tak jsem přemýšlela nad názvem nového e-booku. A dopoledne jsem to vyřešila.

Všechno má ten správný čas a vše je tak, jak má být.

Já osobně věřím, že vše se děje pro mé nejvyšší dobro. A když je to nejlepší pro mě, tak je to i pro vás.
Zastavme se a dopřejme si nic nedělat.

A já jdu ze všech mých aktivit po tomto článku načerpat sílu spánkem. Dobrou noc