Někdy pro nás není lehké užívat si každý den. Můžou se nám dít běžné i velké starosti, máme všeho dost a jediné po čem toužíme je zase se radovat ze života. Sdílím pro vás na konci článku pár tipů, které vám pomůžou prožívat více radosti.

Nedávno jsem si prošla náročným obdobím, kdy jsem se bála o život mojí babičky. Všechno začalo tím, že jsme jeli z Velikonoc z chaty a píchli jsme kolo. Předcházela tomu souhra šťastných náhod, kdy byla zúžená silnice a jeli jsme pomalu. Babička měla otevřené okýnko, takže jsme slyšeli ránu a hluk, které vydávalo prasklé kolo. A když jsem si všimla, že mi volant cuká, byl nedaleko odstavný pruh, kam jsem mohla zajet.

Vše dopadlo výborně. Přijela dálniční hlídka ještě před naší asistenční službou, kterou jsem odvolala. Tím mnohokrát děkuji dálniční hlídce ( vůbec nevím, jak si nás všimli) a také tomu nahoře, který nás opatruje. Já to osobně nazývám vesmír.

Druhý den ráno mi začal tím, že mi volala babička, abych ji zavolala sanitku. Dlouhodobě se jí špatně dýchalo, ale sanitku odmítala. Věděla jsem, že jde do tuhého a bála jsem se nejhoršího. Byla jsem šťastná, že jsem babičku doma ještě stihla. Sanitka byla na místě dřív než já, i když jsem jela taxíkem, ale delší dobu jsem na něj čekala. Babičku odvezli do nemocnice s tím, že jí udělají vyšetření a mám si zavolat kolem desáté.

Prožívala jsem pocity beznaděje a strachu.

Když jsem po nekonečných 4 hodinách volala, zprávy byly špatné. Babička měla vodu na plicích, srdce pracovalo na 50%. Každou chvíli se mohlo stát to nejhorší. Ani nevím jestli to byl pro mě šok nebo ne. Prožívala jsem pocity beznaděje a strachu. Bála jsem se, že už ji nikdy neuvidím a neobejmu. Měla jsem strach, že už ji nikdy neřeknu, jak ji mám ráda.

Když jsem šla druhý den k zubaři kolem jejího domova, brečela jsem jak želva. Přišlo mi nespravedlivé, že je krásný den a babička leží v nemocnici a vlastně bojuje o život. Jediné, co jsem pro ni mohla udělat, bylo chodit za ní do nemocnice a snažit se ji dodat sílu a optimismus. A také jsem poprosila ostatní účastníky kurzu kvantové terapie, aby ji posílali energii. Bylo krásné sledovat, jak se její stav zlepšuje. Měla jsem radost, když od nás chtěla přinést asi třetí den křížovky. Moc vám všem děkuji, moc si vážím vaší pomoci. Děkuji moc všem doktorům, sestřičkám, za poslanou energii a vaše zprávy.

Jsem vděčná, že babičku po týdnu, kdy se její stav stabilizoval, pustili domů. Nebyla ještě schopna se o sebe postarat, a tak jsme ji pomáhali my. Bylo to náročné, ani ne tak fyzicky jako psychicky. Byly dny, kdy došla jen s naší oporou na záchod, najedla se a šla spát.

Naučilo mě to radovat se z maličkostí.

Naučilo mě to radovat se z maličkostí. Z věcí, které normálně bereme jako samozřejmost. Byla jsem vděčná za každé ráno, co se probudí. Za to, že něco sní. Za to, že s námi mluví a pořád jí to skvěle myslí. Za to, že když jí bylo lépe, si nás zase užívala a mohla si hrát s dětmi. Za každý její krůček. Za její dobrou náladu. Za každé její zlepšení.

A nejen za věci, které se týkaly babičky a jejího zdravotního stavu. Ale také za to, co můžu dělat já a do té doby jsem brala hodně jako samozřejmost. Měla jsem radost, že můžu jít ven do přírody a vypnout. Nadechnout se a chvíli mít pocit volnosti a svobody. Byla jsem vděčná, že můžu jít kam chci. A o to více jsem si toho vážila a užívala. A také toho, že nejsem na to sama, protože kdybych byla, tak by to bylo opravdu hodně náročné. Jsem vděčná za úžasnou podporu mého manžela, s kterým jsem mohla probírat všechny mé strachy a pocity. A za úžasnou péči mé mamky, která se také vzorně starala.

Jsem jenom člověk a život nikomu nemůžu prodloužit.

Ano, nemocnici i nesamostatnost jsme zatím překonali. Ale nikdo z nás neví na jak dlouho. I když umím spoustu metod, tak babičce život neprodloužím. Nejde to. Neumím to. Tak mocná nejsem. Jsem jenom člověk. A tak jediné, co můžu udělat je, si užívat to, co je teď. Ano, to zní jednoduše. Ale jak to udělat prakticky? Mám pro vás pár tipů:

Samozřejmě, že pokud řešíte složitou životní situaci, je úklid jen malá pomoc a doporučuji podrobně zpracovat své myšlenky a pocity, které se k dané situaci váží. Základní návod najdete zdarma zde, podrobný návod, jak se sebou pracovat,  najdete v ebooku Limity jsou jen v naší hlavě zde.

Přeji nám všem, abychom si uměli užívat každý den a našli v něm malé i velké zázraky, i když prožíváme cokoliv. A proto jsem napsala nový online kurz Každý den krásnější. Můžete u něj využít nejen mou online podporu, ale také ostatních účastníků, v uzavřené facebookové skupině. Kurz je 21 denní. A já se už na vás moc těším.