Dnes je to přesně rok, a proto se chci s Vámi podělit o můj zážitek, jaký byl můj druhý porod a těhotenství.

Moje druhé těhotenství bylo jiné než to první a to v tom, že jsem se více zajímala o porod. Ne, že bych nevěděla, co těhotenství a porod obnáší. Ale chtěla jsem být co nejvíce přirozená a naučit se komunikovat s miminkem.

Jelikož z terapií vím, jak nás těhotenství i porod ovlivňují, chtěla jsem dát svému chlapečkovi to nejlepší. Věděla jsem, že nasbírané informace a zkušenosti budu předávat dál a pomáhat maminkám k jejich hezkému porodu. A také jsem dělala během těhotenství hodně terapií, kdy jsme řešili porody a pocity, kdy jsme byli v bříšku.

Zpracovávala jsem si své strachy a obavy z porodu.

Sama jsem pracovala na sobě a odstraňovala si své strachy a obavy z porodu, moje přesvědčení, která jsem měla. Samozřejmě můj první porod, ale i můj vlastní porod, kdy moje maminka „nespolupracovala“ a měla také hodně strachů. Jak se sebou pracovat, najdete v e-booku Limity jsou jen v naší hlavě aneb jak mít život ve svých rukách.

Moje představa ideálního porodu byl porod doma, to mi přišlo nejvíce přirozené pro miminko i pro mě. Vadilo mi, že v porodnicích často dochází k umělým zásahům, nerespektování porodního přání a muži lékaři vědí lépe než rodící maminky, jak porodit.

Moc dobře vím, že vše je o mně, o mém nastavení (vědomém a podvědomém) a že můžu mít krásný porod kdekoliv a to i v porodnici (když se to pro mě stane pravdou). Chtěla jsem být připravená a nic nenechat náhodě, a tak jsem byla domluvená s porodní asistentkou. Pro mě to byla ta nejlepší investice a doporučuji všem.

Jelikož manžel není zastáncem domácího porodu, domluvili jsme se na porodnici v Rakovníku, kde jsem si myslela, že porod bude nejvíce přirozený. Umožňují i porod do vody, který mi přišel skvělý a nejméně bolestivý. Ke konci těhotenství jsem přehodnotila svůj plán a rozhodla se rodit opět v Krči, abych nebyla odříznutá a všichni za mnou mohli bez problémů přijet.

Každý porod byl úplně jiný a přece hezký.

Velmi zajímavé pro mě bylo, že každý porod byl úplně jiný a přece hezký. Tentokrát mi voda praskla až v porodnici při vstupním vyšetření, kam jsem přijela otevřená asi na 7 cm a na porodním sále jsem byla už jen necelé dvě hodiny. Byl také více bolestivý, ale více jsem se uměla uvolnit a prodýchávat kontrakce díky mé vlastní přípravě a také porodní asistentce.

Splnila jsem si své přání a to, že jsem do poslední chvíle, co to šlo, byla doma ve vaně, kde jsem si udělala krásné prostředí se svíčkami a meditační hudbou, tak jak jsem chtěla. Díky mé porodní asistence jsem měla úžasný zážitek, kdy jsem si mohla sáhnout na hlavičku Kubíčka chvilku před porodem. Bylo nádherné cítit jeho teplou hlavičku a vlásky. Byl to pro mě jako zázrak a jsem opravdu vděčná za tento prožitek.

Poprvé jsem cítila, jak se moje tělo otevírá.

Měla jsem pocit, že ho hned musím rychle dostat ven, když už je tak blízko, ale měla jsem čas. Nikam jsem spěchat nemusela. Poprvé jsem cítila, jak se moje tělo otevírá a kontrakce by opravdu byly schopné vystrčit miminko ven. To jsem při prvním porodu necítila. Chtělo by to ale více času, aby tělo miminko vytlačilo tak, jak potřebuje. Když sestřička zjistila, že už je hlavička připravená, zavolala doktora, že jdeme rodit.

Přicházející doktor chtěl samozřejmě porod, jak je tam zvykem vleže na zádech, zatlačit a nástřih hráze. I když jsem nástřih nechtěla a snažila se s ním domluvit, nechtěl ustoupit a já už jsem se nechtěla dohadovat. Kontrakce se mi zastavily a začala jsem mít strach. Díky mé porodní asistence, která mě uklidnila a řekla, ať se soustředím na miminko, se porod znovu rozběhl.

Každý porod je jeden veliký zázrak.

Oxytocyn jsem také nechtěla, ale dali mi ho, že už to miminku neublíží, když je venku, tak jsem také souhlasila. Jsem ráda, že jinak to bylo bez jakýchkoliv léků, což jsem si také přála. Ukázali mi i placentu a díky tomu jsem se rozhodla o jejím využití. Bez protestu si ji mohla porodní asistentka odnést a vyrobit mi z ní kapsle.

Po porodu mi dali Kubíčka hned na bříško, což bylo pro mě to nejdůležitější. Podle mého přání počkali s vážením i měřením. A my jsme měli čas vychutnávat ty krásné chvíle spojení, splynutí, zázraku a nekonečné vděčnosti a obdivu nad novým zázrakem života a úctou k celému procesu, který ten malinký človíček musel zvládnout.

Mým druhým porodem jsem si potvrdila to, jak je důležité, aby se rodící žena cítila bezpečně a důvěřovala sama sobě a miminku. A také měla někoho, koho zná, komu důvěřuje a je jí oporou. Jak nekompromisní přístup dokáže vzbudit strach a zastavit porod. Jak úžasné je ženské tělo a jak přirozený proces to může být.

Pro maminky jsem připravila meditaci pro lepší napojení na miminko, důvěru v sebe a co nejhezčí porod. Stáhněte ji zde:

Je důležité naučit se zpracovávat naše nepříjemné pocity a zkušenosti. Návod zdarma stáhněte níže: