Už za pár dní je tady znovu školní rok. Možná to pro Vás bude poprvé, co odvedete svoje zlatíčko do školky a máte z toho strach, jak to zvládnete. Pamatuji si, jak jsem se bála já a ráda bych s Vámi sdílela tipy, jak zvládnout vstup do školky co nejvíce v klidu a s úsměvem.

Když jsem šla já poprvé do školky, pamatuji si to dodnes.  Byl to pro mě hrozný zážitek. Mamka odešla a já jen brečela a brečela. Cítila jsem se hrozně sama a opuštěná. Nerozuměla jsem tomu, proč tam se mnou nemůže být.  Asi jsem se i bála, že už tam budu navždy a nepřijde si pro mě.

Můj příběh s Filípkem

Když šel Filípek poprvé do školky, tak jsem se bála, jak to beze mě zvládne. Sice byl zvyklý na hlídání babičky a s dětmi snadno navazoval kontakt a hezky si hrál, ale tam jsem byla s ním já. Ale teď tam s ním nebudu. A ani nikdo jiný, koho bude znát.

Když se blížil den D, těšila jsem se, i se ve mně mísily obavy. Udělali jsme si z toho sváteční chvíli, oblékli krásnou a naši oblíbenou košili, džíny a šli jsme. Fotili jsme se a měli jsme dobrou náladu.

Oceňovala jsem, že děti nemusely být ve školce až do oběda, ale jen chvíli. Také, že jsem tam s ním mohla být, když už si hrál na koberci s ostatními dětmi.

Když jsem pak přišla domů, tak jsem se rozbrečela. Bylo mi líto, že tam byl sám. Zpracovávala jsem své pocity a své strachy, že tam bude sám, že to beze mě nezvládne. Svůj pocit viny, že jsem ho tam nechala. Ohromně se mi ulevilo a věděla jsem, že to zvládne.

Doporučuji být k dětem upřímná. Sdílejte s nimi i Vaše pocity.

Doporučuji být k dětem upřímná. Sdílejte s nimi i Vaše pocity. Řekněte jim, že se také bojíte a je Vám to nepříjemné, ale že věříte, že to spolu zvládnete. Ujistěte je, že se pro ně vrátíte, že je tam neodkládáte, ale máte je pořád rádi. Domluvte se, na co se společně můžete těšit po školce, jaký hezký program si uděláte.

Pokud pláčou, buďte tam pro ně. Dovolte jim plakat, uznejte jejich pocity, na které mají právo. Můžete třeba říct: „Je to pro Tebe poprvé a asi máš strach, protože nevíš, jaké to bude viď. Rozumím Ti. Také se trochu bojím, ale věřím, že to spolu zvládneme.“

Řekněte jim svůj vlastní příběh, jak jste to měli Vy:

„Já když jsem byla malá, tak jsem se také bála. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem byla v neznámém prostředí, kde jsem nikoho neznala. Ale nakonec jsem to zvládla. Našla jsem si tam kamarádky a těšila se tam.“

Až budete říkat Váš příběh, buďte upřímní a pravdiví. Děti moc dobře poznají, když si vymýšlíte nebo něco tajíte. Uvědomte si, co Vám tam vadilo. Pokud máte pocit, že si svůj vlastní vstup do školky nepamatujete, můžete říct: „Přemýšlela jsem, jak jsem se cítila já, když jsem šla do školky. Ale nemůžu si to vybavit, už si to nepamatuji. Přesto Tě chápu. Vím, že je to pro tebe těžké. Ale zvládneš to. Věřím Ti.“

Hledejte společné řešení. Ptejte se, co potřebují a jak jim můžete pomoci.

Hledejte společné řešení. Ptejte se svých dětí, co potřebují a co jim pomůže situaci zvládnout:„Co by Ti pomohlo? Co potřebuješ? Jak Ti můžu pomoci?“

Tady máte další 3 tipy:

1. Paprsky lásky

Před spaním si spolu sedněte a v klidu, když se spolu mazlíte, mu řekněte, že není sám. Srdce, co jsou si blízká, tedy ta naše, jsou navždy spojena zlatými paprsky lásky. Až bude potřebovat, ať za ně zatahá a ucítí Vaši lásku. Jste stále s ním. Tento prožitek si můžete užít v meditaci Nejlepší máma, kterou najdete ZDE:

2. Srdce na ruku

Namalujte sobě i dítěti srdce na ruku. A když je mu smutno, tak stačí zmáčknout a dát tím mamce vzkaz. Mamka tak bude vědět, že na ni myslí.

„Někde jsem četla, tak jsem se pokusila, namalovat srdce ❤ nám oběma na ruku. A když je smutno tak zmáčknout, pípnout mamce domů, aby věděla, že na ni myslí. Ráno chvilku ve třídě, pak mávačka z okna. Bez slziček. A vyzvedla po O. Byl štastnej, spokojenej. Vyprávěl, jak mi pípal, když mu bylo smutno. A zítra se těší. Jsem šťastná a třeba pomůže i někomu z vás… ❤„

3. Ťukání a opakování nahlas frází

Opakujte nahlas a doporučuji přitom pro větší a rychlejší úlevu i ťukat. Ťukání je proces, který neutralizuje naše podvědomé vzorce a spojení mysl-tělo, tedy reakci našeho těla na naše myšlenky a pocity, které v sobě máme uložené díky našim prožitkům. Podrobné informace o ťukání a návod, jak ťukat, najdete zdarma zde.

Opakujte a různě kombinujte podle sebe:

I přestože cítím pocity viny, že jsem ho tam musela nechat, rozhoduji se nechat tu vinu odejít. I přestože mám strach, že to beze mě nezvládne, rozhoduji se mu dát důvěru, že to zvládne.

I přestože je mi smutno, že jsem bez něj, rozhoduji se vědět, že si to může ve školce užívat a mít radost. I přestože jsem ho tam nechala, rozhoduji se mít radost a vědět, že je v pořádku a bezpečí.

Věty můžete libovolně upravovat podle toho, co cítíte Vy a jaká slova jsou pro Vás příjemná. Doporučuji zpracovat si své vlastní zážitky ze vstupu do školky. Můžeme to udělat spolu na individuálním sezení nebo se to můžete naučit v e-booku Limity jsou jen v naší hlavě.

Naše děti můžou mít a dělat věci jinak než my.

Pokud nemáme zpracované naše vlastní nepříjemné zkušenosti, přenášíme tak svoje obavy na naše děti. Oni nejsou my. A i když my jsme chtěli například být středem pozornosti, naše děti si můžou nejvíce užívat to, že si hrají samy. Jak podrobně pracovat s našimi zážitky se naučíte v ebooku Limity jsou jen v naší hlavě.

Pokud se Vám článek líbil a znáte maminky, kterým by článek pomohl, můžete ho sdílet. Budu ráda, když mi napíšete Vaše tipy, co pomohlo/pomáhá Vám? Ráda to do článku dopíšu, ať ušetříme dalším maminkám nervy a dětem slzy. Děkuji Vám.

Přeji Vám, ať máte k sobě vzájemnou důvěru a nejen vstup do školky nebo školy zvládáte s úsměvem.

Najdete mě také na Facebooku a v uzavřené facebookové skupině Svoboda mysli.